V osmnáctém století, když zámek Lemberk nebyl trvale obýván šlechtou a kdy naší zemi vládl císař Josef II., měl celé panství na starosti pouze hejtman. Ten proslul svojí krutostí a poddané často bil, zvláště když se ráno nedostavili k robotním pracím, a nutil je pracovat i mimo stanovené robotní povinnosti. Sedláci museli z okolních vesnic jezdit se svými vozy na robotu do lemberského dvora poblíž zámku.

Jednou stalo se, že mladý pacholek z Janovic ráno zaspal, a s vidinou krutého hejtmana hnal nemilosrdně své koně ke dvoru, aby stihl začátek roboty. Na půli cesty spatřil stát u silnice neznámého vznešeného pána, který mu ukazoval, aby zastavil. Neznámý cizinec se jej zeptal: „Kam tak rychle jedeš?“ Mladý pacholek jen drze odsekl: „Musím být ve dvoře včas, jinak dostanu strašný výprask od hejtmana. Již tak to kvůli povídání s vámi, pane, nestihnu.“ Cizinec pokýval hlavou
a nastoupil bez ptaní do vozu se slovy: „Neboj se, však já to tvé zdržení hejtmanovi vysvětlím.“ Mladík se jen ušklíbnul a pobídl koně. Jakmile přijeli do dvora, vyběhl hejtman a začal pacholka bít karabáčem. Když mladíkovi začala po bílé košili téci rudá krev z rozsekaného obličeje a hejtman řval cosi o vězení, došla pánovi trpělivost a hlasitě zakřičel: „Tak dost!“ Hejtman si teprve teď všiml pána
v honosném plášti se stříbrnými knoflíky a pozorně si ho prohlédl. Na chvíli se zarazil, ale vzápětí spustil: „Nepleťte se do toho, cizinče, já jsem tu hejtmanem a vaše slova ani stříbrné knoflíky mi
v mém počínání zabránit nemohou!“ Cizinec zrudnul, rozepnul si plášť a zeptal se: „Ani knoflíky samotného císaře?“ Na jeho šatech se zablyštěla zlatá hvězda a hejtman poznal, že se protivil samotnému císaři Josefu II. Padl na kolena a prosil o odpuštění. Sliboval, že již nikdy poddané neuhodí
a bude vždy jednat podle práva a spravedlnosti.     

Jestli hejtman své sliby dodržel a skutečně se změnil, pověst neříká. Není ani jisté, zda je pověst pravdivá. Ale to, že císař Josef II. lemberské panství doopravdy navštívil, potvrzují staré zprávy. Přijel tam z Hrádku přes Horní Sedlo v doprovodu mnoha šlechticů a vojáků, z nichž nelze nepřipomenout slavného Ernsta Gideona Laudona, generála známého z lidových písní.